Mládež děkanátu Nový Jičín

foto pro FB

Animátoři na misiích

Bulharsko Jihoafrická republika Ekvádor Ekvádor
Tomáš Pavliska Zuzana Onderišinová Anežka Kubenková Patrik Kikta
Tomáš Pavliska Zuzana Onderišinová Anežka Kubenková Patrik Kikta
srpen 2012 srpen 2012 duben 2013 duben 2013


Patagonie a cesta zpět

Autor článku: Anežka Kubenková a Patrik Kikta
Vloženo dne 25.3.2013 - Argentina

Buenos Aires, Argentina, 25. 03. 2013, 13:05 místního času, zataženo
Tučňáků sice moc nebylo, v březnu se totiž vrací do svých příbytků, několik jich však zahlédnout šlo, a navíc ochutnávka darů moře, které připravovali v rámci oslav osady, byla barvitým zážitkem.

O ostrově Chiloé povídají, že zde v malebných vískách žijí velice příjemní lidé. Tato kombinace ve spojení s typickými pokrmy je velkým lákadlem.
Stopem jsme navštívili pěknou vesnici Dalcahue, další den známé Castro s jeho křiklavě žlutým kostelíkem. Shodou náhod nabídl ubytování jeden sympatický Chileňan, který navíc zajistil zábavu v příjemném prostředí se skvělými lidmi a kapkou vína. Poté, přes přístavní vesničku Chonchi, jsme dorazili do Quellón, odkud téměř denně, za rozumnou cenu, vyplouvají trajekty do jižních částí Chile. Jednou z možností je přístav Puerto Cisnes, kde pro nás skončila šílená cesta lodí, která se neobešla bez mořské nemoci a odkud pak na jeden z nejkrásnějších úseků slavné silnice Carretera Austral co by kamenem dohodil.
Z vesničky Purto Cisnes, ze které autobusy jezdní snad jen dvakrát týdně, se nám zázrakem podařilo stopnout auto, jehož šofér měl cestu až do Coyhaique. Příroda zase ukázala svá díla, jen škoda, že jsme silnici Austral, kvůli lodi přepravující pasažéry pouze jednou týdně, nemohli dokončit – snad jindy.
Carretera Austral, coby nejlepší varianta, nevyšla, další možnost k ledovci Perito Moreno, blízko města El Calafate, vede méně zajímavou silnicí Ruta 30 spojující sever Argentiny s jejím jihem.
Samotný ledovec – nepopsatelný. Mohutnost a obrovská síla, tvarující tyto končiny od nepaměti, se spojily v jedinečnou krásu, která nás nechala pouze hledět. Stáli jsme asi tři hodiny čekajíc na uvolněné segmenty ledu, které díky celodennímu slunci, padaly jako hrušky – obrovské.

Z El Calafate do Puerto Natales asi 6 hodinovou jízdou za jasným cílem – národní park Torres del Paine, pro svou krásu naprostou většinou turistů opěvován, všemi průvodci doporučován. My můžeme pouze potvrdit. Krásné pohledy se naskytovaly za každým obzorem a slavné „Torres“ vždy pod mráčkem, se nám ukázaly bez něj.
Po třech dnech v parku, noci v hostelu a 12 hodinové jízdě do posledního města na oné silnici 30, které je zároveň nejjižnějším městem na světě.
Ushuaia, neboli konec světa, jak ji hrdě Argentinci nazývají, nenabízí nic tak výjimečného. Přístavní město se spoustou krámků pro turisty a kanceláří nabízející výlety od tučňáků, přes helikoptéry až po Antarktidu. My zvolili národní park Tierra del Fuego, v překladu Ohňová země. Ohňovou ji pojmenovali první evropští mořeplavci, kteří, míjejíc břehy Jižní Ameriky, tam vídávali hořící ohně. Zapalovali je domorodí indiání, kteří, jakmile je něco na obzoru vyděsilo, tímto způsobem varovali své druhy nacházející se v tu chvíli na moři. My žádný neviděli, zato jsme opět mohli obdivovat krásy přírody a poprvé balili mokrý stan. Nato že cestujeme v období děšťů, je to ale krásné skóre.

Nyní se nacházíme v Buenos Aires, kde, po 52 hodinách strávených v autobuse, nabíráme sílu na náš let domů.

Svátky v San José

Autor článku: Anežka Kubenková a Patrik Kikta
Vloženo dne 4.1.2013 - Ekvádor San José

316. den pobytu, 03. 01. 2013, 19:51 místního času, podvečerní chládek
Na stesk čas nebyl. Celé svátky nás obklopovali věčně se usmívající, dobře naladění lidé, kteří celé dny snad jenom jedli a jedli. Slušnost káže: „Co nesníš, v igelitce si neseš domů.“ Jen pro představu: jedna průměrná porce nám dvěma bohatě stačí na dvě hlavní jídla.
Vše začalo nedělí 23.12. pozváním do domu Angelovy rodiny na „castillo“. Takto, v překladu hrad, nazývají zvyk, který má pokračování po několikadenních oslavách ve městě. Přišli jsme okolo půl sedmé, jako první bod programu co jiného, než pořádně se nacpat. Podával se lahodný, nealkoholický nápoj čiča, jejíž hlavní surovinou je kukuřičná mouka a hlavním chodem bylo jehněčí se zeleninou a neuvěřitelně s bramborem. Poté nás Angel poprosil o výpomoc při přípravě „castilla“. Přemístili jsme se k betlému, kde bylo centrum dění celého večera. Stála zde dřevěná konstrukce, že by onen hrad? Neustále přicházeli noví a noví lidé, mezi nimi rodina a sousedé z jejich sektoru 25 de Diciembre, skoro to vypadalo jako by pozvánku dostalo celé San José. Každý nový příchozí nejprve po ekvádorsku pojedl a poté přinesl svůj příspěvek do „castilla“ v podobě všemožných sladkostí,ovoce, pečiva, nealkoholický i alkoholických nápojů. Pak už bylo na nás, všechny dobroty postupně přivazovat na zmíněnou konstrukci. Avšak dříve, než se každá věc pověsila, byla pečlivě Angelem nebo jeho sestrou Karinou zkontrolována a zapsána. Finta totiž spočívá v tom, že kdo si co ve středu odnese, musí následující rok vrátit dvojnásobně. Takzvané „otevíráni hradu“ proběhlo ve středu 26.12. Vše nemohlo začít jinak, než kusem žvance, dnes vývarem a talířem plným strašně mastného hovězího, opět, k našemu překvapení, bez rýže. Průser jako mraky, tato, jinak celkém chutná, večeře se Patrikovi stála osudnou pro následující tři dny. Lidé na slavnost přicházeli zřejmě tak, jak dostali chuť k jídlu. Žádné oficiální zahajování se nekonalo, jednoduše zmocnění začali sundávat navázané laskominy a rozdávat zájemcům. Jakmile už nebylo co rozdávat Angel chodil s bločkem a zapisoval, aby se další rok vědělo. Odměnou pro pořadatele hradu je, poměrně velké, procento dobrot, z těch nabalili výslužku i nám. My poslušně poděkovali a šli, plní emocí, spát.

Zážitky z afrického Malamulele

Autor článku: Zuzana Onderišinová
Vloženo dne 9.6.2012 - Jihoafrická republika

Quito - hl. město Ekvádoru

Autor článku: Anežka Kubenková a Patrik Kikta
Vloženo dne 16.5.2012 - Ekvádor

73. den pobytu, 7.5.2012, 14:53 místního času, 38°C, slunečno
Zdravíme opět z parného Ventanas a přinášíme zajímavosti z uběhlých tří týdnů.
Cestou do Quita, hlavního města Ecuadoru, jsme autobusem zdolali přes 2700 výškových metrů které, mimo problému se zalehlýma ušima, přinesly spousty krásných výhledů na úžasně členité Andy. Ubytování nám poskytl dům polských františkánů. Opravdu pěkné bydlení vybavené po evropsku, například teplou sprchou, které bylo nemožné se nabažit, mikrovlnkou, taky krbem, v němž jsme často topili, protože noci zde bývají chladné. Pobyt zde byl nabitý španělštinou, jelikož Nadace dobrovolníkům, zajišťuje jazykové kurzy. Každý všední den jsme docházeli na dvě hodiny konverzací do vedením švýcarské jazykové školy Dos Mundos, kde se každému z nás věnovala jedna učitelka. Ve španělštině nám vysvětlovaly gramatiku a denně nás zahrnovaly spoustou úkolů.
V prvním týdnu po škole naše kroky směřovaly rovnou domů, s cílem učit se. Následující ráno nás vzbudil brzy. Úkolem bylo upéct 16 cheescakeu, které každou neděli prodává, aby získal peníze pro svůj projekt související se stravou pro místní děti. Po vytažení koláčů z trouby navrhl výlet za hranice. Počasí se nám vyvedlo a my sledovali krásy pohoří And, pohybujíc se stále ve výšce okolo 3000 m.n.m. Další týden v pondělí jsme navštívili historické město. Zde kostely, slavná nestará ulička La Ronda, dominanta města okřídlená Panna Marie, pro zajímavost: otočená zády k chudinské části města. V pátek, protože dva týdny trvající Patrikovo pokašlávání nepolevovalo, jsme byli nuceni navštívit místní veřejnou nemocnici. V moderně vybaveném zařízení mu udělali snímek plic, diagnostikovali bronchitidu a dali inhalace léku. Pro představu za toto zaplatil bez mála 100$ a kašle se nezbavil. Doufáme, že to pojišťovna uhradí. O víkendu Anežka s otcem Michalem podnikla výlet na Vulkán Guagua Pichincha, který má 4794 m.n.m. Do 4050 m.n.m je vyvezla lanovka, poté je čekalo dalších 700 výškových metrů na vrchol, který byl kvůli řídkemu vzduchu, pro netrénovaného člověka, nedosažitelný. V neděli, těsně před odjezdem, jsme poznali posledního zajímavého člověka naší změny prostředí. Rovněž kněz řádu františkánů, otec Marek. Vzal nás do italské restaurace, kde jsme skvěle povečeřeli a dozvěděli se o další nadaci, která se věnuje dětem.
Návrat do Ventanas byl tvrdý. Z příjemných 20°C do 40°C, z 2800 m.n.m. do 40 m.n.m. , z civilizace do „jungle“. Ale my se popereme. Teď je za náma další týden ve Ventanas. Pokračujeme v aktualizaci kartotéky dětí pro Adopci na dálku, občas teskníme po domovech, taky nás provázejí drobné problémy s místními. A dále Patrikův kašel. Donutil nás utratit další dolary u místního lékaře. Dává mu ale inhalace, které skvěle pomáhají. My se popereme.

Pracovní prostředí a náš den

Autor článku: Anežka Kubenková a Patrik Kikta
Vloženo dne 10.3.2012 - Ekvádor

15. den pobytu, 10. března, 11.10 ekvádorského času, 28°C, pod mrakem
Prostory Nadace jsou prozatím místnost 15 x 8 m + kuchyně a sociální zařízení. Tady se s dětmi denně potkáváme, má zde stůl i paní Yolanda coby vedoucí síla a zároveň tady máme k dispozici veškeré materiály Nadace. Na naše představy o zařízeních pro děti a mládež, prostor dost stísněný s chaotickým uspořádaním věcí, kterému zatím nerozumíme. Chod Nadace Fu Shen Fu drží hrstka lidí. Zakladatelem a šéfem je otec Jan Koczy. Dále je to pár stálých a nezištných pracovníků, mezi které například patří paní Yolanda, Rosa, Marina. Nyní jsme 3 s Anežkou z Polska. Dorozumíváme se polsko-česko-španělsky a jde to, někdy hůře, někdy lépe. První týden byl režim náročnější než nyní. Děti přicházely od 10 a odcházely v 17 h, ale protože jich hodně z horka onemocnělo, tak se časy pozměnily. Tento týden přicházely na 9 a po obědě chodily již domů. S dětmi nejčastěji malujeme, chodíme do parku a hrajeme fotbal. Jakoukoliv z těchto tří činností zaručeně potěšíme. V poledne je vždy včas připraven oběd a z klubovny se v okamžiku stává jídelna. U jídla se vystřídá okolo 150 dětí. Samozřejmostí je polévka, bývají zeleninové a kuřecí vývary. Základem každého hlavního jídla je rýže, která se tady kombinuje nejčastěji s červenou řepou, čočkou, fazolemi a nebo s kuřetem. Obědy děti nevracejí, pro mnoho z nich je to jedinné jídlo dne. Naším úkolem je smysluplně děti zabavit. Momentálně mají dvouměsíční-tříměsíční prázdniny (informace se různí), takže se v Nadaci scházíme v hojném počtu. Naše španělština zatím není tak dobrá, abychom je zaujali něčím přínosnějším než malováním na 100 způsobů. Připravili jsme pro ně Český den. Ukázali jsme si naše domovy na mapě světa. Velký úspěch sklidila ukázka polky na skladbu od Karla Gotta – Škoda lásky. Po programu se učíme jazyk, plánujeme nadcházející dny a zajišťujeme si běžný chod domácnosti.

Prvni zazitky

Autor článku: Anežka Kubenková a Patrik Kikta
Vloženo dne 1.3.2012 - Ekvádor

6. den pobytu, 1. brezna, 18:10 ekvadorskeho casu, 31° C, slunecno
Po prekonani casoveho rozdilu jsme si zvykli vstavat mezi 7 – 8 hodinou. Mysleli jsme, ze budeme bydlet v Nadaci, ale z duvodu rekonstrukce jsme premisteni do bytu v centru. Bydli s nami i dalsi dobrovolnice Agnieszka a otec Jan nas kazdy vecer navstevuje a donese vzdy neco na zub :] Strava dobra, nasledky horsi. Odnesl to Patrik celonocnim navstevovanim zachoda. Ani slivovice nezabrala :[ Jinak stravovani chudych lidi je celkem jednoduche.
Za zminku stoji i doprava. Cervena v mistnich respekt nevzbuzuje. Motorka pro 3-5 lidi? Neni problem. Prechod pro chodce je vsude tam, kde chodec uzna za vhodne. Kraj krizovatky je s oblibou uzivan jako misto pro obchodovani. A autobusova zastavka nehraje roli. Autobus zkratka zastavi, zpomali tam, kde si zakaznik zamava.
Hasta luego

Jsme zde

Autor článku: Anežka Kubenková a Patrik Kikta
Vloženo dne 25.2.2012 - Ekvádor

V prvni rade se omlouvame za diakritiku, az zjistime jak ji stvorit, tak napiseme lepe.
Let probehl zcela v poradku, jen byl dlouhy…s prestupy se cesta natahla na nejakych 25 hodin, zkratka neni to za rohem.
A prvni dojmy? takovy kulturni sok jsme jeste nezazili. Toto je tak odlisna zeme, s naprosto svym smyslenim, ze nam chvilku potrva nez aspon pochopime jenom neco malo z toho mnozstvi. Vic zazitku zatim asi nejsme schopni ani napsat, je tech zmen na nas moc. Vsem moc dekujeme za pochopeni, trpelivost, myslenky, modlitby, emaily a zkratka za vse.
ps: mobily nam nefunguji
www.por-ninos-de-ecuador.cz

Škola

Autor článku: Zuzana Onderišinová
Vloženo dne 28.2.2012 - Jihoafrická republika

E-maily

Autor článku: Zuzana Onderišinová
Vloženo dne 28.2.2012 - Jihoafrická republika

Dostala som informáciu od Evy Menčlovej, že ste nedostali môj mail. Pred Vianocami 22. decembra som Vám zaslala dve prílohy, ktoré obsahovali dva oficiálne listy, dokument s fotkami a prianie k Vianociam. Veľmi ma mrzí, že sa k Vám tento môj mail nedostal ale neviem kde sa stala chyba.

Vzhľadom k tomu, že internet doma ani v škole nemáme a musíme chodievať do internetovej kaviarne v Malamulele, nemám možnosť často kontrolovať svoj mail. Ďalším veľkým problémom je, že zo školy (škola nie je v Malamulele) ešte chodievam doučovať angličtinu a keď sa dostanem do domčeka už je po šiestej hodine večer a internet je zatvorený. Problém je i to, že ani cez víkend to vždy nejde, lebo napr. posledné 3 soboty sme trávili mimo Malamulele, kvôli akciám zo školy a v nedeľu je všetko zatvorené. Tak Vás prosím o trpezlivosť a verím, že chápete moje dôvody.

S prianím všetkého dobrého, posielam kúsok afrického slniečka do studenej európy.
Zuzana Onderišinová

Vánoce

Autor článku: Zuzana Onderišinová
Vloženo dne 27.12.2011 - Jihoafrická republika

Poděkování

Autor článku: Zuzana Onderišinová
Vloženo dne 1.9.2011 - Jihoafrická republika

Chcela bych mládeži děkanátu Nový Jičín poďakovať za poskytnutú finančnú pomoc, ktorá bola použitá na letenku do miesta mojej dobrovoľníckej služby v Juhoafrickej republike. Ešte ma čakajú 2 týždně príprav a od 3.10 budem pôsobiť na katolíckej škole v Malamulele, odkiaľ Vám budem veľmi rada zasielať správy o mojej dobrovoľníckej misii.

Ešte raz Vám veľmi pekne ďakujem a ostávam s pozdravom
dobrovoľníčka Zuzana Onderišinová

© 2010 - 2017 Mládež děkanátu Nový Jičín | Dotazy | O webu | webdesign4u.cz | tvorime-weby.cz | prohlidky-virtualni.cz | Kontakty |